Vzývání

Otokar Fischer

Země, hvězdo zbožňovaná, z níž je tíže má i zář, naše milostenko matko, jejíž klín má požehnání od věků až do věků; s oštěpy a smolnicemi hrající si dryado, vířící jak rudá nemoc, která, drzou kytku v zubech, tančí mezi sopkami; ranící a zraňovaná trpitelko v horečkách, ty, která se umírajíc obrozuješ skokem s lůžka jako člověk, jenž chce žít...

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

148. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Miloš Červinka)
  2. Bože velký... (Antonín Sova)
  3. Moravě. (František Serafínský Procházka)
  4. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  5. 92. Mnohý jazyk, znělky milé, laje (Jan Kollár)
  6. Zpomínka náhrobní Františkovi Lad. Čelakovskému, pěvci „Růže stolisté, ohlasu písní Ruských a Českých.“ (Josef Uhlíř)
  7. 41. Při pohledě, jehož vážnou zpouru (Jan Kollár)
  8. EPILOG. (Jaroslav Vrchlický)
  9. 38. I voda hodna chvály. (František Zdobnický)
  10. Bída se na rámě mi zavěsila (Josef Holý)