OKAMŽIK HRŮZY

Otokar Fischer

A jestli v trosky se řítí mé štěstí, vysněný hrad – bylo přec krásné sníti! Proč jsi mne nenechal spát? Tvrdé je procitnutí. Kol nahé jen stěny jsou. Proč jste mi nevetkli, krutí, dýku do prsou! Stříbrnou mlhou zalit není už ranní můj svět. Nelze se blaženě šálit. Pravda má krvavý hled. Na vše, co v polosnu žilo, zří zraky střísněné. Všechno jsem ztratil. Vše bylo. A všechno to bylo mé. Nesnesu v světle žíti, jež zbaveno par i snů. Když v trosky můj hrad se řítí, kéž v troskách zahynu!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1537. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. MŮJ HRAD JE VYSOKÝ. (František Sís)
  3. Návrat (Rudolf Medek)
  4. NENASYTNÁ LÁSKA. (Antonín Sova)
  5. KVĚT KRVAVÝ SE ROZVIL... (Jan Opolský)
  6. IX Jsem drsný Faun lesů, mučený vášní a vztekem, (Stanislav Kostka Neumann)
  7. SAD OPUŠTĚNÝCH. (Ladislav Linhart)
  8. NOVÉ VÝPRAVY. (Antonín Sova)
  9. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ... (Hugo Kepka)
  10. ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (Karel Hugo Hilar)