MŮJ HRAD JE VYSOKÝ.

František Sís

Můj hrad je vysoký, obloha k němu nedosáhne, jen mé sny. A hradby jeho jsou z krystalů, jež stříbrnými nitkami protkává polední slunce, zlatými jiskrami posypává lůna. A nikdo ke mně nepřichází, milostně dýchám vůni svých květů, poslouchám jich šepotu. Jen má sladká milenka lehce jak vánek intimní ke mně se vznáší paprskem půlnoční hvězdy, a kloníme se v kalichu purpurové růže, kryjeme se v její hedbávné dechy a s její žhavostí zápasí krev naše.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

234. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OKAMŽIK HRŮZY (Otokar Fischer)
  2. Ve jménu lásky. ( K. Egor)
  3. PÍSEŇ. (Růžena Jesenská)
  4. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  5. VTEŘINY (Otokar Březina)
  6. RYTÍŘ CHIMÉRY. (Alfons Breska)
  7. PONOCOVÁNÍ. (František Taufer)
  8. Písně svatební. (Milan Fučík)
  9. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  10. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)