My, Národní divadlo

Otokar Fischer

Jsou bouře nad námi a víří kola trig, nás tíseň doby štve, nás příklad otců bodá; my – věštka, milenka –, my – král i robotník – chcem být, čím káže žár a zákon dnů – ne móda. My sáhli po lauru, až tryskla naše krev, nám spánky buší v snách, nám v žilách šumí víno, a jak nám ze srdce jde verš a letí zpěv, jsme kněží, věnčící tvůj oltář, domovino.

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

199. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pierina Ricci. (Jaroslav Vrchlický)
  2. None (Antonín Klášterský)
  3. Otcova kletba. (Josef Kuchař)
  4. Uspokojení. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Chorál katolických básníků. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Verše pro nevěstu. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Předsevzetí. (Jaroslav Vrchlický)
  8. XI. Pohostinný klášter jednou přijal (Jaroslav Vrchlický)
  9. Nešťastnému nepříteli. (Jaroslav Vrchlický)
  10. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)