Otcova kletba.

Josef Kuchař

Kde Ebru bystrý šumně dále Se Katalonem vine had, Pnul na strmé se k hvězdám skále Tam bohatýra pevný hrad. Však lesť a klam a vražed viny Zde hrůzy pevný měly stan, Tu hrabě v lotrech ctil své syny, Jich otcemvůdcem jmenován. A hrabě posuď otce měl, Jenž často v slzách přával sobě, By neřesť vidět nemusel, A dřímal radějv tichém hrobě; Neb kam jen oken kalným točil, Kde složil choré údy své, Jen nevlídnosť a hanu zočil, A jiskry zlosti plamenné. Však vlastní syn když kalu slovy Vyzýval luzu na potlesk, Tu nedbal starec na okovy, A z očí jeho vyšlehblesk. Však žije Smírce nad hvězdami, Jenž šedin mojich hanu zná, On neřesť vaši zří i klamy, I pro vás šípy zlosti !“ Tu luza trne nad smělostí, A hrabě sám tu bledý stál; Ze očí jeho plamen plál, A divý vztek mu mrazí kosti. To, lotře starý, pykatmáš, Že syna svého proklínáš! Zdaž trpětbude šíje tvá, Co vezmu na bedra svá? Zde, chaso, hnátům rubáš dejte, Je v hrobce otcův pochovejte; Neb dlouho dost ten lotr žil, Dost úkorů nám natropil! A tvrdý příkrov mramoru na hrob jemu dán, A starec v smrti komoru Za živa budiž pochován!“ Tu luza starce ubohého Se chápe v smíchu divém, A plamen vzteku tajeného Se leskne v oku mstivém. Pryč vlekou tajemného chrámu Ti lotři starce ve soumrak, Kde za oltářem smrti jámu Uděšen spatří jeho zrak. O slitování, drahý synu! Přec s šedinami otce měj, Zde na kolenou hořem hynu, Tak strašně otce netrestej. Pro rány toho na oltáři, Jenž pro nás s láskou v kříži pněl, A smrť již maje v ztuhlé tváři, Vinníkům vraždy odpouštěl, Zde kleče, synu, prosím tebe, O milosť starci otci dej; Vždyť v krvi hanobíš sebe, Ovraždy otce nežádej!“ Pryč s lotrem!“ hrůzně divoch káže, Tu krev více nechci znát. Mne pomsty přísaha již váže; Pryččervům dejte starý hnát!“ Tu zoufalosť a plamen šílenosti Vežene starci rudosť v tvář, Ku kletbě v spravedlivé zlosti Se vzpínajprsty na oltář. Nuž tedy, štíre jedovatý! Buď na vše časy otcem klatý. Buď život tobě hrůzou noci, Jíž klnou v zlosti pekla moci, Buď hříchem tobě modlení; Ty zapři v sobě stvoření, A poslední tvůj smrti dech Buď hrůzou těchto vrahů všech, A věčně věkův proklet I tento vrch, i lotra hrad!“ Divoký chechtot pusté luzy Sprovázel klením slova hrůzy. „„Jen dolů s ním!““ hlas divý zněl, A příkrov hrobu zaduněl. – Třikráte hor zelený věnec svad’, Šlo třikrát tiché jaro spat, Co kletba otce ztýraného Proklela syna nezdárného, A letem orlím kvapil den, Jenž krví otce zasvěcen. O třikrát běda! žití setbu Kdo nebi dal v krvavou kletbu; Jeť nebes pomsta strašná pak: Červ svědomí a hrůza její znak. Třikráte hor zelený věnec svad’, Šlo třikrát tiché jaro spat, A neklidu červ dnem i nocí Mu na duši žral krutou mocí, A kdy se v hrůze modlitchtěl, Šeptotčenáš“, pak hrozně klel. Tak divý vztek mu srdce v popel žral, šílen v skalinách se pochoval. Jak plachá zvěř lid z hradu prch’, A hrůzou zůstal hříchů vrch, Kde lotra krev prokletá pila zem, Kde Ebró divý pěl mu requiem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

335. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Corneille. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Legenda o sv. Edvardu. (František Leubner)
  3. REMINISCENCE Z TACITA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SIROTEK. (Václav Jaromír Picek)
  5. My, Národní divadlo (Otokar Fischer)
  6. SONET. (Antonín Klášterský)
  7. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  8. Černé perly. (Augustin Eugen Mužík)
  9. RYBÍZ (Richard Weiner)
  10. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)