Legenda o sv. Edvardu.

František Leubner

V směs vetchých cárů boláky své halil kdes v hluku města, podestlán jsa senem, dlaň vztahoval a žebral hlasným stenem, co hořkou slzou mdlý se zrak mu kalil. Jak do ran hojivých by šťáv mu nalil: Jde mimo král, mu soucit božím věnem. Vzav na hřbet mrzáka, tím pod břemenem spěl ku hradu. Hned za ním dav se valil. Šíj králi mrzák zdiven obejímá. Jen kanclíř kráčí s přísnou tváří chladnou, v sluch bouře jásotu co z davu hřímá. On tuší s bolem, kdy se nože brousí, kdy bída křičí se závistí hladnou a ruka vyzáblá šíj mocných rdousí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

149. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Corneille. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Otcova kletba. (Josef Kuchař)
  3. Co volil bys? (Josef Václav Sládek)
  4. Sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  5. FATUM (Jan Opolský)
  6. SONET. (Antonín Klášterský)
  7. Sonet intermezzo. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Podzim v městě. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Z DÍLNY. (Antonín Klášterský)
  10. PRÁVO JESENĚ. (Jaroslav Vrchlický)