DOBRODRUŽNÉ DÍTĚ MLUVÍ.

Viktor Dyk

Hlubokým lesem obrů, vil a náhod se ruku v ruce tiše vydáme. Uzříme mechy, houští, červeň jahod a kromě známých věcí neznámé. Míjeti budem v zalekaném chvatu podivné ptáky, zlé a peřesté. Též perníkovou uvidíme chatu, a řeknou marně: Z té vy nejezte! Co na tom je, že někdo pro nás pláče! Cos příliš silně pudí do dálky Růženku uzřít a snad jiné spáče. Za nocí jasných zříš prý rusalky. Jsou u potoka; tančí noci celé. Sem přišly z vody na žasnoucí břeh. Nehlasně tančí svítivé a skvělé. A s jejich ňader stříbro kape v mech. Pak přijde rytíř z tvrdošíjné seče, hlav sedm uťal, které měla saň. Krev ještě s meče zbroceného teče. Princezna žije, usmívá se naň. Co na tom je, že někdo pláče stále, že zimomřivý bloudí sám a stár. Růženky vzbudit jdeme rozespalé a vzbudíme je: je to právo jar. A nedbejme, že pusto je tu v lese, že cesta nejistá a čáry na cestě. Když lidí není, samot optáme se po městech dálných, krásné nevěstě! A nedbejme, že stále víc se smráká. Sen, který přijde, hrůzu odejme. Již dozněl krok, a zmlká klokot ptáka. Noc... Ticho... Chladno... My však nedbejme!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

362. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 1915. (Viktor Dyk)
  2. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  3. DALEKÝ KRAJ. (František Taufer)
  4. TO KE MNĚ PROMLUVILA (Antonín Sova)
  5. KRÁLOVSKÉ JEZERO. (Antonín Klášterský)
  6. Romance o Černém jezeře. (Jan Neruda)
  7. BŘÍZY (Viktor Dyk)
  8. Kde olše halí zelení jarou vnady své lepé, (Josef Holý)
  9. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  10. Návštěva po roce. (Alois Škampa)