TAK MNOZÍ

Arnošt Ráž

Plakaly zvony, stíny uléhaly a vítr syčel v olšinách. – Kdes modré oči o lásce si lhaly rozchvělým altem v tmách. A já jsem mlčel. Ruce moje chladly, jen v duši zřel jsem očí dvé, jež pláčem pro mne vyhasly a zvadly, ty tiché oči Tvé. Já zradil sám. A nikdy neuvěřím, že bych Tě nebyl miloval. Kamenem také nikdy neudeřím po tom, jenž pravdou lhal. Musilo být tak. Oh, proč jsme se ptali! Odpověď chřeštil vítr v olšinách. Tak mnozí s ranou v srdci oklamali lahodným altem v tmách. –

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1221. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SERENADA. (Roman Hašek)
  2. CESTOU. (František Taufer)
  3. SIVÉ OČI USMÁLY SE (Otakar Theer)
  4. PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  5. POSLEDNÍ EROTIKON. (Arnošt Ráž)
  6. SLOKY. (František Kvapil)
  7. NAPADLO ZÁŘE... (Bohdan Kaminský)
  8. V mlhách. (Xaver Dvořák)
  9. EROTIKON I. (Arnošt Ráž)
  10. XII. Umíral jsem – tak se mi to zdálo, (Adolf Heyduk)