SRDCE.

Arnošt Ráž

Zanes jsem srdce své do tmavých lesů, do ticha samoty, do vůně vřesu, rozchvělé jarem a mládím a písněmi, boží své království na zemi. Radostí plakalo, v slzách se smálo, že pro ty touhy je místa tak málo, nizoučké obzory, tepny tak zúženy – pro divé mízy a plameny. V samotách zpívalo o někom v dáli s korunou z růží, o vzdáleném králi, někde že za lesy, slunce kde v mlhách se stkví, sní o svém oddaném království, které by rádo však bojem se otřáslo, zažehlo vše, co již zchladlo a pohaslo, odbojem bouřilo, zdvihlo své obzory za pláně, za lesy, za hory.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

819. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROCHÁZKA. (Richard Weiner)
  2. Lesům. (Emanuel z Čenkova)
  3. PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO. (František Taufer)
  4. ANGELUS (Rudolf Medek)
  5. PÍSEŇ O VĚRNÝCH PRŮVODCÍCH (Antonín Sova)
  6. Mé království. (Bohuslav Květ)
  7. S HORY SV. PEREGRINA (Josef Holý)
  8. STÍNOVÁ HRA. (Karel Hugo Hilar)
  9. BUĎTE POZDRAVENY! (Rudolf Medek)
  10. I V SOUMRAK DUŠE MÉ... (Otokar Březina)