Večerní modlitba.

Vojtěch Pakosta

Ohnivá koule k západu se sklání(J5f) a uhasíná v lůně modrých hor(J5m) z hluboka vzdechnul sobě temný bor(J5m) snad že ten život samé umírání(J5f) Ve vísce kdesi zvoní na klekání(J5f) a ve příbytcích tichne rozhovor(J5m) modlitbou s Tvůrcem mluví země tvor(J5m) zře denní práce zdar a požehnání(J5f) Cestou mi kmitnul obrys kaple bílý(J5f) do výklenku jsem její nahlédnul(J5m) v ní svatý Václav patron vlasti milý(J5f) U hranic českých stojím na své pouti(J5f) a z hloubi duše jsem si povzdechnul(J5m) Ó nedej nám ni příštím zahynouti(J5f)

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

862. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 47. Pobožná milá. (František Jaroslav Kamenický)
  2. PASTEL (Vladimír Frída)
  3. 34. Ober sobě druhdy závěť tichou (František Sušil)
  4. PIANISSIMO (Otokar Fischer)
  5. 85. Blaze, kdo sy jeden čistý, smělý (Jan Kollár)
  6. 6. Modlitba má dne 26 července 1818. (František Palacký)
  7. Tiše, jako luna po blankytě, (Emanuel Züngel)
  8. 7. Tmavá noc – ve chrámě u oltáře (František Jaroslav Vacek)
  9. 66. Jak malých ptáčat bodrá družina, (Eduard Just)
  10. 67. Ještě dnes mi probíhá mráz kosti (Jan Kollár)