Černé jezero.
1-1Hluboký les – a v pustém lůně jeho,
1-2jež vroubí horstva bašta staletá,
1-3pohlíží temným okem k nebi
1-4jezero Černé – panna zakletá!
2-1Tu klidně spí, tu zvedne se a zuřízuří,
2-2jak pouta svá by chtěla rozmetat,
2-3v něž svázali ji horstva velikáni
2-4a uzavřeli ve svůj temný hrad.
Potoky horské ku pomoci volá,
3-1k staletým jedlím s pláčem zaletí
3-2a kdo k ní přijde, toho vzdechy vítá
3-3a vypravuje o svém zakletí.
4-1Zpěvavý potok v náručí jí spěchá,
4-2ji šumem těší stromů pozadí,
4-3i nebe časem zjasní líce její
4-4a vánek s čela vlásky uhladí.
5-1Leč velikáni nepohnutě stojí:
5-2„Volej si k nebi, volej k člověku –
5-3zakletá’s věčně!“ – pokynou jí čely..čely...
5-4neb vláda naše bude do věků.“
67