Černé jezero.

Vojtěch Pakosta

Černé jezero.
1-1Hluboký les – a v pustém lůně jeho, 1-2jež vroubí horstva bašta staletá, 1-3pohlíží temným okem k nebi 1-4jezero Černé – panna zakletá! 2-1Tu klidně spí, tu zvedne se a zuřízuří, 2-2jak pouta svá by chtěla rozmetat, 2-3v něž svázali ji horstva velikáni 2-4a uzavřeli ve svůj temný hrad. Potoky horské ku pomoci volá, 3-1k staletým jedlím s pláčem zaletí 3-2a kdo k ní přijde, toho vzdechy vítá 3-3a vypravuje o svém zakletí. 4-1Zpěvavý potok v náručí jí spěchá, 4-2ji šumem těší stromů pozadí, 4-3i nebe časem zjasní líce její 4-4a vánek s čela vlásky uhladí. 5-1Leč velikáni nepohnutě stojí: 5-2„Volej si k nebi, volej k člověku – 5-3zakletá’s věčně!“ – pokynou jí čely..čely... 5-4neb vláda naše bude do věků.“ 67

Kniha Listy a květy (1884)
Autor Vojtěch Pakosta