Černé jezero.

Vojtěch Pakosta

Hluboký les – a v pustém lůně jeho, jež vroubí horstva bašta staletá, pohlíží temným okem k nebi jezero Černé – panna zakletá! Tu klidně spí, tu zvedne se a zuří, jak pouta svá by chtěla rozmetat, v něž svázali ji horstva velikáni a uzavřeli ve svůj temný hrad. k staletým jedlím s pláčem zaletí a kdo k ní přijde, toho vzdechy vítá a vypravuje o svém zakletí. Zpěvavý potok v náručí jí spěchá, ji šumem těší stromů pozadí, i nebe časem zjasní líce její a vánek s čela vlásky uhladí. Leč velikáni nepohnutě stojí: „Volej si k nebi, volej k člověku – zakletá’s věčně!“ – pokynou jí čely... neb vláda naše bude do věků.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

284. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  2. 129. Jako smutně lesní holub upí (Jan Kollár)
  3. MORAVĚ. (Karel Václav Rais)
  4. Volání do hor. (Jan Evangelista Nečas)
  5. LÍPA. (František Odvalil)
  6. Krakonoš. (Rudolf Pokorný)
  7. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  8. V TATRÁCH. (František Kvapil)
  9. RADHOŠTSKÁ DUMA.*) (Svatopluk Čech)
  10. V TEMNU. (Karel Vojtěch Prokop)