ČERNÁ POLE.

Josef Merhaut

Má samostatná, hrdá země ostrovní nad příboj města ční, ta tmavá rýha! Můj tichý Kristus z půdy svobodné tu pní, od bahna země k slunci ruce zdvihá. Víš, tenkrát v podzim jak ten vítr hluchý táh’, jak od plic města na nás byl by honěn! Však siláky, viď, hochu, nepovalí v prach – jdeš také k slunci, nad svou prací skloněn. A přišel’s, bratře, za mnou v černou prsť mých cest ne s barvou jen a s těžkou knihou mojí – i Tebe pálil puch kupčících měst, a srdce tvoje práhlo po pokoji – Tak z černé půdy jedny květy vzrůstaly, a tam, kde obzor vlní čára křivá, kdes v mlhách duše naše duo zpívaly: mé slovo a Tvá barva zádumčivá...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

355. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMOV (Božena Benešová)
  2. DO MÉ SAMOTY... (František Táborský)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. VOLÁNÍ ZEMĚ (Antonín Sova)
  5. Sonet v jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  6. KŘÍŽ HŘBITOVA. (Emanuel z Čenkova)
  7. KOHOUT V MĚSTĚ (Antonín Klášterský)
  8. Zapadlým krajem. (František Švejda)
  9. děťátka (Stanislav Kostka Neumann)
  10. SMÍCH KVĚTNOVÉ PŘÍRODY (Antonín Sova)