Stesk.

Jan Pelíšek

Je neveselo po Sionu; suď upřímně a splakal bys. Vše zdá se pomalu již v skonu, co bylo naší chloubou kdys. Proč plálo dědův srdce vřelé, to chladně se teď opouští a v chrámích v těch teď kazatelé jsou jako hlasy na poušti. Duch dobrý mezi námi zmírá; a vůkol do statků i chat i v Husův lid se heslo vtírá: Nic nevěřit! Nic nedoufat! Co věčnost? Bůh? Co svatá snaha? Co vroucích zbožných citů vznět? Jen peněz víc! Jen zde víc blaha! A po nás aťsi zhyne svět! Tak upadáme. – Není vzdechů kdys slýchaných v tmách žalářů; než, kam se děl vzlet starých Čechů i tolerančních písmařů?! Ty zdatné dávné trpitely dnes kdyby z hrobů vzbudil Bůh, ti zžasli by a zaúpěli: Ó potomstvo, jak schud tvůj duch! Co zbývá věrným? – K pravdě Boží tím věrněji i dál se znát, a nechť se vzdor a zrada množí, přec neklesnout a vytrvat, – a na onu se těšit chvíli, kdy řeknem jsouce u cíle: My vítězství se nedožili, my padli, ale zmužile.

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

137. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  2. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  3. BUDITELŮM (Viktor Dyk)
  4. Mučedníci (Antonín Klášterský)
  5. LERMONTOV. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)
  7. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  8. Nad listy Žižkovými. (Augustin Eugen Mužík)
  9. PÍSEŇ NÁRODNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Žije! (Jan Pelíšek)