Kouzelný meč.

Jan Pelíšek

Co doufat? Co činit? Nás hrstka je a nemáme přízně ni zlata; vše vzaly nám hrozné ty turnaje, v něž vedla nás církev, ta „svatá“. Než, nejlepší smích – smích naposled. Byť pych kolem vzrůstal a vzrůstal, nám přec jeden poklad z té záplavy běd, meč kouzelný po otcích zůstal. Když poprvé blesk jeho ocele šleh do tmy, jež světem se vlekla, tu jásali Boží andělé a třásly se základy pekla. Jím rybáři nuzní kdys uměli si podmanit orlice RÓmy; jím světové říše se kácely, jak hříčku když obr si zlomí. Ten meč po kostnických plamenech když Čech nesl v husitské boje, tu užaslé Evropě tajil se dech a prchaly křižácké voje. Pak ovšem uvrhla nešťastná seč zem českou jak v ohnivé pece; než, aspoň ten posvátný kouzelný meč byl potomstvu zachráněn přece. Ten jednou snad přece se zableskne zas, to na truc všem satana vzdorům, pak zajásá jednoho nadšení hlas tam od Sněžky k šumavským borům. A přece snad procitne český náš lev, jenž upoután v kleci teď dříme, a švihne tlapou a vydá řev prost navždy tvých okovů, Říme! A k zdatnosti nové se rozjaří duch národa po zemi celé a v lepší té době, jež zazáří, zas vykoná úkoly skvělé. – Či zní snad blouznivě příliš ta řeč, an nepřítel šiky své množí? Nuž, víme, ten slavný kouzelný meč meč Ducha to jest – slovo Boží. Toť předrahý, posvátný poklad je náš, ten z rukou kdys sionských reků rval marně Huerta i Koniáš, ten překoná zlobu všech věků. Ten třímej jen, bratrstvo naše, tvá dlaň. Jím zmužile bojovat chceme; vždyť jest to ta naše kouzelná zbraň, tou věrně se cvičme! A bděme!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

19. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽALOBY. (František Kvapil)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. Víra. (František Cajthaml-Liberté)
  4. BUDITELŮM (Viktor Dyk)
  5. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  6. Běda pokoj majícím na Sionu! (Jan Pelíšek)
  7. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  8. TO BUDE VĚŘÍCÍCH SVÁTEK RADOSTNÝ... (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Vigilie. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Co nás bolí. (Jan Pelíšek)