Píseň vyhnanců.

Jan Pelíšek

Konec všemu, rady není, úkol dokonán; rozbiti jsme, poraženi, Sion ztroskotán. Za svou kořist nás teď mají strůjci úkorů. Buďsi! Pro to nezoufají děti Táborů. Že lid Písma pozbyl cele vše, čím oplýval? Prapor náš vztek nepřítele přec nám nevyrval. Jmění, vlast nám uchvátili, víru ale ne; to nám těší, to nám sílí srdce zraněné. Zhasla hvězda Českých Bratří, zhasla v mraku zlob; v záři nové však ji spatří plémě lepších dob. Česká zem svá pouta střese z mrtvých vstávajíc; pak i v hrobě usměje se ztlelá naše líc. Nyní ještě jen stisk ruky, „S Bohem“ naposled, a pak dále s žalmů zvuky do vichřice běd! Zemská vlast nás nepozdraví, však ta věčná přec; tam se dočká písně slávy český vyhnanec.

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

156. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jubilejní hymna. (Josef Pachmayer)
  2. V před! (Růžena Jesenská)
  3. S odvahou! (František Cajthaml-Liberté)
  4. ZA PRAPOREM. (Karel Leger)
  5. I. Žebráci jsme – jen na pohled, ( Starý Švejda)
  6. Sviť nám, slunečko, vesele (Karel Leger)
  7. K PROTESTŮM SLOVÁKŮ! (Xaver Dvořák)
  8. TATÍKU ŽIŽKOVI. (Eliška Krásnohorská)
  9. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti, (Antonín Klášterský)
  10. Nedejme se! (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)