X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,

Antonín Klášterský

Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti, mátla nás hned ta, hned jiná hesla, skráň jsme často tiskli v zoufalosti, váhal krok, a ruka chabě klesla. Co měl cestou síliti druh druha, druha druh bil v závisti a zášti, vlastní já nám všecka byla vzpruha, dýky kryli v chodeckém jsme plášti. Pochybnosti štíra nedovedli zamáčknout jsme ve své vlastní hrudi, na své vůdce kámen jsme spíš zvedli, prodávali čest svou, vírou chudí. Ptali jsme se hořce: „Není bájí dálný kraj ten svobody a míru, k němuž jdeme? Kde je, kde se tají? Nebyl snem jen, pro nějž mřeme v šíru?“ Proto také v kraj ten nevejdeme, pouští dál se budem jenom ploužit, v úpalu dne i za noci němé, nežli padnem, trpět a se soužit. Snad ni naše nevejdou tam děti, teprv snad až vnuci našich vnuků, budou-li dost silni pro oběti a svá srdce zladí do souzvuku.

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

524. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Žebráci jsme – jen na pohled, ( Starý Švejda)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. IRONIE OSUDU (Xaver Dvořák)
  4. Sami? (František Cajthaml-Liberté)
  5. Píseň vyhnanců. (Jan Pelíšek)
  6. NA HRANICI. (Eliška Krásnohorská)
  7. Píseň dobrovolníků. (Ferdinand Písecký)
  8. Miroslav Tyrš. (Karel Hlaváček)
  9. Jsme cizáci prý v českém kraji! (Jan Pelíšek)
  10. BUDITELŮM (Viktor Dyk)