Píseň vyhnanců.

Jan Pelíšek

Píseň vyhnanců.
Konec všemu, rady není, úkol dokonán; rozbiti jsme, poraženi, Sion ztroskotán. Za svou kořist nás teď mají strůjci úkorů. Buďsi! Pro to nezoufají děti Táborů. Že lid Písma pozbyl cele vše, čím oplýval? Prapor náš vztek nepřítele přec nám nevyrval. 24 Jmění, vlast nám uchvátili, víru ale ne; to nám těší, to nám sílí srdce zraněné. Zhasla hvězda Českých Bratří, zhasla v mraku zlob; v záři nové však ji spatří plémě lepších dob. Česká zem svá pouta střese z mrtvých vstávajíc; pak i v hrobě usměje se ztlelá naše líc. Nyní ještě jen stisk ruky, „S Bohem“ naposled, a pak dále s žalmů zvuky do vichřice běd! Zemská vlast nás nepozdraví, však ta věčná přec; tam se dočká písně slávy český vyhnanec.