Jsme cizáci prý v českém kraji!

Jan Pelíšek

Jsme cizáci prý v českém kraji!
Jsme cizáci prý v českém kraji, my s vírou svou, my s kalichem! Tak staří škůdci o nás bájí, tak pomlouvají s posměchem. Ó prohlédáme báj tu mstivou a odmítáme výtku lživou jen s útrpným vždy povzdechem. Ač – byť i pravdou bylo rčení, že jsme tu cizí rostlina, – snad proto lží přec pravda není, že zjevila ji cizina? Než, v pravdě není o tom sporu, že naší církve, našich sborů kolébkou jest jen otčina. Což ten meč Ducha – slovo Páně –, jenž Mistrem Husem blýskl v tmy, – když národu byl vyrván z dlaně v dny bělohorské pohromy, kdo zdvih jej z prachu v lepším čase? Kdo bojuje jím podnes zase? To náš je tábor! Jsme to my! Ta hesla Bratří, že jen vírou je v Ježíši smír svědomí a On jen že nad církví širou, ne člověk pánem býti smí, – 61 snad pravdy ty v nás odumřely? Kdo jimi podnes Římu čelí? To náš je Sion! To jsme my! A tak ne vetřelci, – – my byli a jsme rod český, z ducha těch, jenž slavnou kdysi učinili zem kalicha a Písma z Čech. Jen odkaz jejich nezrazujme! V jich duchu bojujme a stůjme vždy věrně, v poslední až dech!
Básně v knize V husitských stopách:
  1. Hus a Jan z Chlumu.
  2. Husova poslední noc.
  3. Upálení M. Jana Husa.
  4. Václav z Budova.
  5. Staroměstská poprava.
  6. Vyhnanci.
  7. Píseň vyhnanců.
  8. Píseň vyhnanců.
  9. Odkaz J. A. Komenského.
  10. U biskupa Háje.
  11. Čeští písmaři.
  12. Toleranční apoštolé.
  13. Našim tolerančním kostelíkům.
  14. Kníže pokoje.
  15. Pod korouhví naděje.
  16. Devatenácté století.
  17. Dvacáté století.
  18. Velikonoce.
  19. Drahé věno.
  20. V předvečer 6. července.
  21. Kostnický Abel.
  22. Po žních.
  23. Jsme cizáci prý v českém kraji!
  24. Bílá Hora.
  25. Pravda zvítězí, ale kdy!
  26. Děti mučedníků.
  27. Naše chrámy.
  28. Vracíme se!
  29. Nejskvostnější svatyně.
  30. Svatý oheň.
  31. Poslední nocleh.
  32. Na hřbitově.
  33. Znáš tu zem?
  34. Vytrvat.