Našim tolerančním kostelíkům.
Zpěv umí často velebiti hrady,
v nichž mnohý tyran slavil orgie.
I boháčů též paláce a sady
svým kouzlem ráda píseň ovije;
ta opěvuje ssutin chmurné vnady
a světí hymnou chrámy Thalie.
Však která píseň o vás, o vás dýše,
vy Boží naše toleranční chýše?!
Ach, jste vy ovšem zvláštní, divné dómy
v tom slohu bídy v zeď vám vtlačené.
Jak Lazarové vedle chrámův Rómy!
Jak zjevy psanců po vsích schoulené!
Jak trosky, jež nám hněvů Božích hromy
zde nechaly ze slávy ztracené!
Jak měly ctít vás světa pyšné zvyky,
vás, nuzné toleranční kostelíky?
43
A jaký lid to měl vás za své stany,
tak spurný i v té svojisvojí chudobě!
On odmít Řím, ten slavný, milovaný;
on děl, že nehodlá žít v porobě;
on radši volil útrapy a rány;
on radši volil posměch na hrobě!
Jen slyšet když prý může Boží slovo
a vzývat svaté jméno Beránkovo!
Co zasloužila jste než pohrdánípohrdání,
vy kacířského bludu doupata?
Či měl snad Řím vám změnit v slitování
své anathema: „Buďtež proklata?“...
A přec, vy stany slz i radování,
vy chudá lepších věků poupata,
ač zubem potupy jste ohlodána,
vy draha jste nám. Buďtež požehnána!
Tak dlouho ležel Sion rozdrcený,
jak na vždy pohřben v hrozné propasti.
A vítěz krví věrných opojený
on s chechtotem jen hlásal po vlasti,
duch Husův, teprv nyní vyhlazený,
že nemá více Římem otřásti.
Tu, chrámky naše, vás povolal osud,
a svědčily jste, Hus že žije dosud!
Znak práva v Kristu, slavný kalich rudý,
co za něj Tábor bojoval a kles;
ty vyhnancův a mučedníkův trudy;
ten prorocký jich tužeb vzdech i ples;
44
to v hrobě tlelo vše co lež a bludy,
– vždyť pravdu Bůh by ku vítězství nes? –
Tu, kostelíky naše, vy jste vstaly:
Bůh znal se k otcův při a škůdci – lhali.
To slovo Boží, našich předků síla,
to vyhlazeno bylo z kořene,
a ruka Koniášů dorazila,
co z ducha zbylo vlasti znuzené.
Však nastojte, – zda zloba o tom snila? –
to slovo vstává z muk a plamene
a staví toleranční kostelíky
a zas svolává Boží bojovníky!
Jste chudičky, ó Béthely vy naše,
a přec nám dražší dómů nádherných.
Vás Hospodin na vzdory Satanáše
nám za pomníky na památku zdvih,
že svět ať po staletí křivdy páše,
Pán přec zůstává vždy obhájcem svých.
A chudý ráz váš? Jeho žal, on praví:
Hle, národe, to zbylo ti z tvé slávy!
Jste chudičky a přece nám tak drahy!
Z vás proud vod živých do pustin se lil.
Za základ pro věk lepší, pro věk blahý
pláč radosti vás kdysi zasvětil
a za tmy vůkol, přes ty vaše prahy
se béře lid, by pravdě Boží žil.
Vám ozdobou jest místo klamné krásy
to zvěstované ve vás Slovo spásy.
45
Však řidnete již! Slohem lepší doby
věk rovnoprávnosti vás odívá;
již věžmi shlížíte na světa zloby,
již varhan zvuk se ve vás ozývá.
Než, ať čas bouřný promění vás v hroby,
ať nové slávy věk vás ovívá,
vždy poctí Sion slzou svou a díky
ty toleranční naše kostelíky!
46