Dvacáté století.

Dvacáté století.
1. Pet. 1, 25.: Ale slovo Páně na věky.
Století za námi! – Hrdě kdys vyplulo, pyšně mu s vlajky vlál osvěty znak; ve mnohém zhřešilo, ve mnohém proslulo, dnes pad’ už v tůň jeho rozbitý vrak. Nás, kteří dvacáté století vítáme, loď věku unáší na moře neznámé, vůkol a nad námi mlha a mrak. Pohnuti, rozechvěni hledíme do dáli, zatím co modlitbu šepce náš ret. Co na nás čeká? Snad žene nás v úskalí času a dějin vždy divější let? Není nám, jako by z dáli v kraj zatmělý příboje bouřlivých převratů duněly? Či se tam vynoří krásnější svět? 53 Svět lidí šťastnějších, s Bohem svým smířených, spějících v šlechetné snaze vždy výš? Občanů svobodných, národů sbratřených, lásky a pokoje želaná říš? Český pak lid – dá se v šlépěje Husovy? Vstane, by slavil den veliké obnovy? Anebo padne a nevstane již? Nevíme. Výšiny mlčí i hlubiny, hučí jen moře a vlny se dmou. Přece však, plavci, vy z Husovy otčiny, zmužile ku předu s výpravou svou! Tam od hor věčnosti s majáku plápolá světlo, jež žádná nám vichřice nezdolá: Kristovo slovo!... To povede tmou.