Kníže pokoje.

Kníže pokoje.
Izaj. 9, 6.: ...nazváno bude jméno jeho... Kníže pokoje.
Zvon dějin vyzvání veliké svitání, temnoty proráží veliká zář. Od stáje betlémské zní zpěvy nadzemské, vichrem a vánicí svítí v svět lkající Knížete pokoje vznešená tvář. Ach, Králi nad Králi, věkové čekali Tebe, Tvou lásku, Tvé žezlo, Tvou říš. Vidiny proroků, úpění otroků, útrapy národů toužících v svobodu – duch lidstva vzdychal tak, přijdeš-li již. Přišel’s. A v rozzbroje poselství pokoje zaznělo útěšně pro všecku zem. A co z úst anjela zem kdysi slyšela, a zač jsi Ty, Pane, dal žití uštvané, není a nebude zhaslým to snem. [49] Koho kde pozdraví pohled Tvůj laskavý, tam v duši zmítané tiší se vír. Do srdcí soužených, svědomí zraněných, v strachy a úžasy, v smrtelné zápasy přináší útěchu, sílu a mír. Byť světem na chvíli zloby i bouřily, Ty, Kníže pokoje, zvítězíš přec. Nad spory, nad vzdory Tvé vlají prapory! Slepota zástupů nezdrží v postupu Tvé, Bože, království, – tvou, Kriste, věc! Tak s dobrou nadějí strastných dnů závějí cestu si razíme v nový zas rok. Ač obzor před námi zahalen mlhami, přec nám i v nich plane světlo, – to Tvé, Pane; v něm jen, jen v něm vždy veď každý náš krok!