Pravda zvítězí, ale kdy!

Jan Pelíšek

Pravda zvítězí, ale kdy!
„Věc pravdy je svatá a zvítězí, to nemějte žádného strachu; 63 ta nad zlobu, žaláře, řetězy vždy v novém se povznese vzmachu. A byť i vzdor hlupců neb nepřátel vztek ji ušlapal třebas i na dlouhý věk, však pravda ta zas vstane z prachu!“ Tak řeční se bouřně. A vznětlivý dav on nadšenou pochvalu tleská a ze srdcí jakoby plála i z hlav zas bývalá statečnost česká. Než, myslíš, duch lidu že skutečně vzplál? Jen popatř, vždyť živoří, dohnívá dál vše zítra, jak hnije to dneska. Dál tisícům sobectví dravé je vším a zisk jenom urvat – toť nebe. Dnes vzývá se Hus, zítra vzývá se Řím, nač, ubohá pravdo, dbát tebe? Tě hájit a nezradit? Radši los běd? Ach, za krajíc prospěchu přemnozí hned by prodali Krista i sebe. My ne tak, ó bratří! – Ne chytře se krýt! Ne schvalovat úskoky zrádné! Ne za dobrou věc nechat jiné se bít a přihlížet v chabosti chladné! My musíme za pravdu do boje, druh za druhem, všichni, kde kdo je! Pak zvítězí, jinak – padne. 64