Dar země.

František Taufer

Jdu lesem... Bloudím a cesty sobě matu. Rok jsem tu nebyl a je mi vše tak cizí. Zvěř plaším. Srn stádo rozeběhlé v chvatu v záhybu aleje mechové mi mizí. Sníh v lesy padá, lesy v nové snění. Smrky vysoké, z nichž visí čerstvé jmelí, stojí přede mnou ve slávě proměnění: na dávné milování jsme se rozpomněli. Na těžkou vůni lýkovcův a na hru rosy v koberci trav a ve větví a korun výši, na zmatků tajemství, jichž tíži srdce nosí, na slova nevyslovená, jež miláček přec slyší, a na všechnu zlekanou rozkoš prvního zahoření... Bych navždy odejít mohl, dnes jsem se na tato místa vrátil, můj každý pohled na stromy je nové rozloučení s bývalou láskou, kterou jsem dávno ztratil. Ať mrtvolu mé lásky lesy pochovají. Spí tady, aby jinde se mi probudila, jímavější a krutější v svém taji, květ hmoty omamný a nebezpečná síla. Já vím, že v cestu mou zas slunce svitne a stěhovavé ptáky zláká pučící větévka jívy. Blížení lásky v mracích zabouří a bleskem kmitne a v krvi zahoří, dar země milostivý.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

945. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  2. Já pustou šel cestou. (Karel Nejč)
  3. Němý smutek. (Bohuslav Květ)
  4. Den výroční. (Otokar Březina)
  5. Lesům. (Emanuel z Čenkova)
  6. ANGELUS (Rudolf Medek)
  7. PÍSEŇ HLEDÁNÍ. (Adolf Racek)
  8. CO V NEBE PATŘÍ (Růžena Jesenská)
  9. PROMĚNY (Antonín Sova)
  10. STROM ŽIVOTA. (Zikmund Winter)