VYZVÁNÍ.

František Taufer

Na cestu svítí nám plamen, jímž hoří duše má a Tvá. Přes trní, močál, kámen půjdeme sami dva. Z bolesti, již dá nám den a noc, budem se radovat. V nejvyšších pohořích její moc nad námi bude kralovat. V nejvyšších pohořích je nejvíc bolu. Proto i nejvíc štěstí je. Stoupejme výš a nepohleďme dolů – závrať tak snadno srazí, ubije. Kolem nás divokých větrů hvizd. Budeme slabí a couvneme zpět? Dovedem opustit pohodlí teplých míst pro omamný a hořký květ? Květ kvete již. Tož, chceš-li, půjdeme, ať by si vítr jak chtěl silno vál. Květ utrhnem. Jej snadno najdeme. Květ utrhnem a půjdem výš a dál.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1032. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BUĎME SILNÝMI. (Josef Lukavský)
  2. JÁ PLÁČU ŠTĚSTÍM. (Karel Boromejský Hájek)
  3. SLUNCE. (Antonín Sova)
  4. NAŠIM (Růžena Jesenská)
  5. VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme (Viktor Dyk)
  6. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  7. Hymna Kráse. (Hanuš Jelínek)
  8. Mše duše. ( K. Egor)
  9. Zadřímlý kraj s velkými obzory. (Růžena Jesenská)
  10. VĚČNÁ TOUHA. (František Taufer)