Mše duše.

K. Egor

Vysoko do hor, do prostřed lesů, kde neznesvětil přírodu člověk, svou duši svým bohům obětovat chodím. Řeži ji a pytvám, hodím v svých bolestí žhavý plamen, z nějž dým smutku těžce k nebi stoupá. Pak přijdou chvíle slavných mší duše: chvíle opojných citů a závratí a klesání do hlubin počátků příčin našeho bytí, chvíle stoupání a rozpětí křídel do konců věčnosti, chvíle svijivé a divé nenávisti, chvíle horečných modlení, velikých kleteb, strašlivých rouhání, sténavých výkřiků a žalob a proseb, a chvíle černých sepjetí šílenství a cítění hrobů a smrtí. A tenkrát jsem silný v sobě, a tenkrát vždy mohu si říci: to chvíle nejslavnější a nejsvětější v mém pustém a chudém životě.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

497. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY O MUŽNÉM ŽALU. (Antonín Sova)
  2. ANGELUS (Rudolf Medek)
  3. Lesům. (Emanuel z Čenkova)
  4. Zadřímlý kraj s velkými obzory. (Růžena Jesenská)
  5. O quam suave! (Xaver Dvořák)
  6. V STARÉ KAPLI KLÁŠTERNÍ (Božena Benešová)
  7. VYZVÁNÍ. (František Taufer)
  8. Mluva skály. (Eliška Krásnohorská)
  9. Mori! (Xaver Dvořák)
  10. VELKÝ OKAMŽIK (Rudolf Medek)