SLOKY O MUŽNÉM ŽALU.

Antonín Sova

Jsou duše, mužný žal jež nikdy neopustí, jak smutek lesy a jak hory sníh. Vše, co kdy člověk trpěl, osudná moc zhustí v přehořkou krůpěj smutků vidoucích. Kams do minula v zad i k cílům věčna, jichž království sen utkaný je z par, žal obava je sladká, starost nekonečná, je bohů prozíravý, štědrý dar, je úzkost duší o vše, osamělých v své bohatosti, v zmnožení svých snů, harf lidství zrazeného vzlyk strun rozechvělých až k výsostem i k propastnému dnu.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

642. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mše duše. ( K. Egor)
  2. SLOKY. (Antonín Sova)
  3. Věčné jaro. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POUTNÍKŮV KRUH (Božena Benešová)
  5. SRDCE. (Arnošt Ráž)
  6. Zadřímlý kraj s velkými obzory. (Růžena Jesenská)
  7. VIDINA. (Růžena Jesenská)
  8. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  9. COMMUNIO S MRTVÝMI (Hermor Lilia)
  10. LÁSKA. (Josef František Karas)