POUTNÍKŮV KRUH

Božena Benešová

Šel pyšný člověk od lidí v dál za svým Bohem vysněným, bez úsměvu a lítosti šel k svému osamění, u cesty, dusnem vyprahlé, se plazí šedý země dým, však vzdech, když z hrudi vytryskne, se v jinovatku mění. Mdlé, těžké přítmí, po horách jak rozlit byl by marný žal, a dole v pustých raztokách kvil zhnušení a stáří. Druh poslední naň dávno již své trpké sbohem! zavolal, a krásu dávno zapomněl všech věcí i všech tváří. Však dál se srdcem vzníceným šel zledovělou pustinou on, který děti opustil a nepolíbil ženy, a stoupal vpřed a stoupal výš za Boha svého vidinou, a jen před keřem hořícím chtěl kleknout pokořený. Šel tisíc nocí, tisíc dní, do zraků sněhem osleplých a horečných přec čekáním smrt nenadále patří. A tehdy teprv na pýchu Bůh velkým poznáním mu dých: „Ne na ledovcích, v ohni ne – jsem v srdcích tvojích bratří.“ Pad člověk na tvář, zakvílel: „Ty ve svém hněvu odvěkém vždy samovládče ukrutný, chceš, zmíraje bych plakal?! Ty mstivý, lstivý, žárlivý, jak setkat mám se s člověkem v té poušti zmaru propadlé, na kterou Ty’s mne zlákal?!“ Však mluvil hlas: „Jsem otcem vždy, byť syn můj nejdál zabloudil, dlouhá je cesta od lidí, však k lidem vždy je krátká a bezpečná. Jdi poutníče! Tu člověk z posledních vstal sil, a dřív než obzor ztemnil se, hle! první lidská chatka. A sotva srdcem zaklepal, již vyšel na práh člověk – brat a pohled, slovo, oddaný sklon ozářené hlavy, ten úsměv jako svítání v hasnoucích očích uzřel plát a z tuhnoucích úst zaslechl: „Dík, Bože přelaskavý!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

280. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY O MUŽNÉM ŽALU. (Antonín Sova)
  2. Mše duše. ( K. Egor)
  3. Sloky (Antonín Sova)
  4. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  5. TEN TEPLÝ VEČER... (Antonín Sova)
  6. ČERNÝ TÝDEN. (Viktor Dyk)
  7. NEZNÁMÁ. (František Soldan)
  8. PÍSEŇ. (František Táborský)
  9. Mluva skály. (Eliška Krásnohorská)
  10. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)