SLOKY.

Antonín Sova

V bezlidnou Samotu se člověk mnohdy ztrácí... A věčnost zvlášť tu zahovoří k snům... Zde slunce lítostivěj’ dokrvácí. Tu lesy ční k mlčícím oblakům... Ten klid má sílu... Láká ku smíření. V něm stichlo vše, co kdys tak mohlo rvát... Od lidí, od chimér, od bludů, pravd a snění kající revolty se touží odpoutat... Je lítost z něčeho, co v světě neuzrálo, bez hořkých výčitek, těch, které zklamal cit... Je lítost z něčeho, co plody slibovalo. Co velkým nebylo, však co jím mohlo být...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1341. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY O MUŽNÉM ŽALU. (Antonín Sova)
  2. POKLADY KRÁSNÉHO SOBECTVÍ. (Antonín Sova)
  3. VIDINA. (Růžena Jesenská)
  4. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  5. LETNÍ VEČER. (Zikmund Winter)
  6. OH, JAK JE KRÁSNÉ... (Viktor Dyk)
  7. SLUNCE. (Antonín Sova)
  8. ČERNÝ TÝDEN. (Viktor Dyk)
  9. STAVITELÉ CHRÁMU (Otokar Březina)
  10. ZTRACENÁ STOPA. (Lev Blatný)