SLOKY.

Antonín Sova

SLOKY.
V bezlidnou Samotu se člověk mnohdy ztrácí... A věčnost zvlášť tu zahovoří k snům... Zde slunce lítostivěj’ dokrvácí. Tu lesy ční k mlčícím oblakům... Ten klid má sílu... Láká ku smíření. V něm stichlo vše, co kdys tak mohlo rvát... Od lidí, od chimér, od bludů, pravd a snění kající revolty se touží odpoutat... Je lítost z něčeho, co v světě neuzrálo, bez hořkých výčitek, těch, které zklamal cit... Je lítost z něčeho, co plody slibovalo. Co velkým nebylo, však co jím mohlo být... 88

Kniha Lyrika lásky a života (1907)
Autor Antonín Sova

Další vydání

SLOKY. v knize Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)