ŠÍLENÁ HUDBA.

František Taufer

A struny se tak divně rozechvěly, když ruka tvoje sáhla na klávesy. Ty známé skladby vztekle burácely jak v letní bouři horské lesy. A resonancí v duši mé se sesílily a v horkém srdci v plameny se rozhořely. Snů plantáže mi potloukly a zpustošily a v mozek vlily myšlenek proud vřelý. Proud vřelý, zmatený a těžký, rozžhavený, neobsáhlý a široký a prudký k sešílení. Šílená hudba – – – Dech její jak kov roztavený spaluje. Na rány její léku zázračného není. Šílená hudbo, prokleté strun chvění! Šílení mistři, šílené prsty tvé i ruce! Šílená hudbo! Mne zabíjí tvých divokých tónů rozproudění! Jak ve vlnách se potápím a vzhůru zvedám prudce. A vidím chvíle svého zrození a smrti svojí. Jak symfonie život burácí a hučí se všech stran. Vše plno hudby. A všechny tóny zraňují. (Jen tvůj hlas hojí.) Z kovových strun zní vyzvánění smrti, žal pohřebních hran.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

168. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rozkoše pěna vyráží na rty. (František Sís)
  2. SLZA (Arnošt Procházka)
  3. Rukojmí (Rudolf Medek)
  4. ANGELUS (Rudolf Medek)
  5. MOŘE. (Ludvík Lošťák)
  6. PŘÍZRAK. (František Soldan)
  7. Já pustou šel cestou. (Karel Nejč)
  8. V dlouhém třepotu hořících lesních plátků, (Hermor Lilia)
  9. Pod skalním lomem. (Eliška Krásnohorská)
  10. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)