SADAŘI.

František Taufer

Pouť naše, o níž nevíme, kdy dojde svého cíle, si našla chvíli oddechu pod loubím stinných zahrad, kde plody nalévající se září přespanile, kde ruce k písni vodotrysků chtějí zahrát’ na harfu slavnostní. K útěše srdcí pod stromy jsou stíny rozloženy a šepot tajuplný padá s větví spleti živé. Tu každý blouzní v touze své jak vínem přemožený a slyší zvonit’ k přijímání zvony hlaholivé, volání lásky své. Než ruce naše po spadalém plodu nesahají, ni po jablku červivém, jež uzrá prudkým spěchem jak růžové rty, předčasně jež vášní krutou plají a otravují snění blankytné svým těžkým dechem, bludičky ztracené. My oddaně zde čekáme, až větve k nám se skloní pod tíhou uzrálého ovoce a úsměvného, v měsíci říjnu, po bouřích, kdy sladké mlhy voní. I vezmem’ tento dar, snad příslib sadu nadhvězdného, ovoce podzímní.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

703. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzim mládí. (František Sís)
  2. PŘIJÍMÁNÍ. (František Taufer)
  3. Chvála selky (Stanislav Kostka Neumann)
  4. ČISTÉ JITRO. (Otokar Březina)
  5. PIJEME S VŮNÍ JED. (František Taufer)
  6. JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME... (Antonín Sova)
  7. MŮRA. (Antonín Sova)
  8. SLADKÁ MARNOST. (František Taufer)
  9. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  10. Blíny v duši. (František Sís)