POHŘEB JÁHNA ŠTĚPÁNA.

František Kyselý

K hrobu s tělem jáhna Štěpána přibrala se, v smutek zabrána, obec křesťanská v čas podvečerní, a než světec do hrobu byl dán, ještě pohledět naň se všech stran hrnuli se vyznavači věrní. Jeho vděkuplný obličej, na chvíli když odhalili jej, milolibým ojasněním planul, jako by naň s duše, když se v let vydávala v blaženější svět, slávy věčné paprsek byl skanul. Vděky tváře , z níž dobrota vysvítala za dnů života, všecek zástup nevýslovně jaly; apoštolé, učedníci, lid nemohli se pláči ubránit, slzy horoucí je zalévaly. Maria, zesnulý ji ctil a jako syn vždy milý byl, uronila tichou slzu pouze a pak s vůlí Boží srovnalá pokojně v tvář jeho zírala, myslí za ním spějíc v němé touze. Když pláč hořký nad Štěpánem ztich’, udivené zraky přítomných k Marii se zdvihly plny vláhy, jak by všichni zvědět hleděli, proč jen ona světce neželí z obce věrných odešlého záhy. Tolikerých očí na dotaz tváří její kmitl živý jas, celá její hruď se rozhárala; Maria vždy skromná v hovoru přes příkladnou svoji pokoru v pobudlivou promluvu se dala: Chloubo mladé církve Kristovy, Štěpáne, tvou čest kdo vypoví, krotkých beránků být prvotinou, kteří pro své k Pánu nadšení k popravištím budou voděni, pro víru a církev rádi zhynou? Tvoje umučení vzbouzí děs, leč tvá duše vzlétla do nebes, jež se otevřela tvému zoru; sotva kdo tvé štěstí vypíše, směti k srdci Pána Ježíše tuliti se v nebešťanů sboru. Za tebou pak mučedníků řad vidím do nebe se toužně brát z přebolestných muk a z krve brodu; vidím, jak tam oblečeni v běl, palmy v rukou, záři kolem čel, svatebních se súčastňují hodů. S nebe svatebního od stolu hledí, kterak v zemském údolu z krve jejich jako ze semene, které zašlapáno do prachu, církev Páně plna rozmachu vyrostá a duhu míru klene. Nastáváť již doba neblahá, v níž krev mučedníků předrahá v svět se bude rozlévati valem; neb již rozkaz věrné Kristovy krutě stíhat, jímat v okovy, mučit, smrtit vydal Jerusalem. Štěpáne, teď při svém lidu stůj a všem věrným statnost vyprošuj, na něž muky přehrozné se shroutí, aby přetrpěvše trápení k srdci Ježíšovu blaženi jako ty se směli přivinouti!“ Dozněl dojemně hlas Mariin, na vážný pak ruky její kyn pohrobeno Štěpánovo tělo; nikdo u hrobu víc neplakal, v tiché nadšení se změnil žal, k nebi myšlení se obracelo. Slunce zapadlo a v zášeří k městu s Ježíšovou mateří mlčky obec křesťanská se brala. Tušili, že ona v příštích dnech bude těšitelkou věrných všech; vzmohla se k úcta neskonalá. Mnohý, řečí její rozehřát, ihned za víru byl hotov dát život svůj a časný statek celý a vzít pověčný ráj výměnou a tam v běli, s palmou zelenou tuliti se něžně k Spasiteli.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

227. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATÝ BENEDIKT. (Josef Svatopluk Machar)
  2. VELKONOCE (Josef Svatopluk Machar)
  3. POD KRISTA MYSLBEKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Écrasez l’infame! (Sigismund Bouška)
  5. HLUČNÉ ŠTĚSTÍ. (Antonín Sova)
  6. LEGENDA ODLEHLÉ VÍSKY. (Josef Svatopluk Machar)
  7. SLOUP V GUMPOLDSKIRCHENU. (Josef Svatopluk Machar)
  8. NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  10. báseň bez názvu (František Táborský)