V Gaëtě dva bratři františkáni(T5f)
o zeleném čtvrtku za rána(T5m)
vyšli milodarů na sbírání(T5f)
slavná mše než byla zpívána(T5m)
při níž měli všichni bratří spolu(T5f)
přistoupiti k nebeskému stolu(T5f)
Že byl čtvrtek památný a svatý(T5f)
za stručný dík prostoduchý vřelý(T5f)
měšec plný i koš vrchovatý(T5f)
sběratelé domů přinášeli(T5f)
chleba rajského již nedočkavi(T5f)
ale těžký rmut jak osten dravý(T5f)
bolestně jim srdce měkká zryl(T5m)
mrakem lehl do hubených tváří(T5f)
když chrám klášterní již prázdný byl(T5m)
a sbor bratří meškal v refektáři(T5f)
Hořce zklamáni a zaleklí(T5m)
že se k hodům lásky nedostanou(T5f)
vešli v chrám a s myslí zahloubanou(T5f)
před oltářem Páně poklekli(T5m)
v nitru bol a v očích sladkou něhu(T5f)
jako k spásy žádoucímu břehu(T5f)
k tabernaklu ruce chvějné vzpjali(T5f)
a co pro zármutek neskonalý(T5f)
nemoh Pánu jazyk žalovat(T5m)
tlumočil jich duší němý hlad(T5m)
Co tak chvíli rozplývali teskem(T5f)
vzplanul tabernakl slunným leskem(T5f)
otevřen byl náhle dokořán(T5m)
před ním v oslonivé sněžné běli(T5f)
velebou i krásou rozeskvělý(T5f)
zjevil se sám nejsvětější Pán(T5m)
Hle skráň zářnou k ciboriu chýle(T5f)
vynořuje hostie dvě bílé(T5f)
nese je k těm hladovitým dvěma(T5f)
a v jich ústa nyní žasem němá(T5f)
s vlídností jež bázeň překonává(T5f)
v pokrm nejsladší sám sebe dává(T5f)
a než bratři mysl sebrat mohou(T5f)
chůzí neslyšnou a lehkonohou(T5f)
jako by jej nesla peruť vánku(T5f)
mizí ve světle a svatostánku(T5f)
Sotva zázračného od vidění(T5f)
odvrátili bratři udivení(T5f)
k stupňům oltářním zor zjasnělý(T5m)
stopy nohou na nich uzřeli(T5m)
které tam byl Ježíš milostivý(T5f)
příštím věkům vtiskl v důkaz tklivý(T5f)
kterak lásky doléhavý chvat(T5m)
ukojit jej pudil duší hlad(T5m)