PRABYTOST

Hermor Lilia

Je stranou ve vesmíru(Na) neurčitá mlhovina(Na) kam obrací se srdce položivé(Na) jak chorý list jenž tam se vzpíná(Na) kde tuší vlídné teplo důvěřivé(Na) Jak rostlina jež neví co je slunce(Na) ale ví že cosi velké plane(Na) co jest jejím životem a slastí(Na) tak v temnotách jen duše vidí v šíru(Na) tu matnou záři duchovní(Na) a mocný proud jenž line z ní(Na) Ta zář je domov útulný(Na) lahoda spánku propast míru(Na) jistota a němé porozumění(Na) a její velké mlčení(Na) láme ether prostorů i vzduch(Na) Sta dnů a nocí bez hnutí(Na) proud přijímá li v sebe duch(Na) hluboká síla jemu pronikne(Na) celou bytost neskonalým vlahem(Na) I bude mocný silou tříštivou(Na) a nikdy nepromluví tajným blahem(Na) Však kdo by se řítil jako myšlenka(Na) a souhvězdí by rychle létla(Na) jak zářné stromy nazad pádící(Na) mlhovina by rostla v žárnou příšeru(Na) v nadsmyslnou propast světla(Na) jež oslepuje všechno chápání(Na) jako by na sta mečů plamenných(Na) probodalo světlé jádro duchu(Na) a sahala by z našich rozměrů(Na) v jiné vyšší neslýchané sluchu(Na) a světů fluidních i kamenných(Na) by pohltila každý sled a tuchu(Na) co prajediná výheň poznání(Na) Hrůzo tajného i zjeveného světa(Na) v tvé vševědomé mlze(Na) nejvyšší náš pojem Praboha(Na) stvoří jenom obraz džbánu(Na) o tobě mnohem víc ví mlčení(Na) nežli slova ubohá(Na) Plyneš u mne v neslyšeném šumění(Na) dřevem které trne ve zdánlivé smrti(Na) i v dálkách ohlušených temnotou(Na) roj stálic metáš z lemu řízy(Na) A přece kolem všude(Na) i tady na dosah mé ruky(Na) v srdci této blahé růže rudé(Na) je tvého bytí střed(Na) Všude je boží střed(Na) vně něho vše je nicotou(Na) Co tedy v tobě jsem(Na) Tvým nepříjemným snem(Na) Vzbuď se a shrň v sebe(Na) do svého vědomého žáru(Na) skály háje růže tvory(Na) včel myšlenku i lidský cit(Na) hvězdy vesmír modré óry(Na) vssaj celou tuto manvantaru(Na) Pak budeš jediný jen sobě žít(Na) Snad chmurná denní podstata(Na) nechce uvěřit že pečoval by on(Na) o oběd červa o mravencův skon(Na) o tep listu osud lidoopí(Na) bojí se milovat jej v bázni(Na) aby na zaplání srdce(Na) neodvětil novou těžkou strázní(Na) jak mrav velí v parách svého čaje(Na) mezi divy samozřejmé hmoty(Na) zapomíná jeho taje(Na) Ale v pravém vyšším nitru(Na) každý atom duše plamená(Na) a duch jako ohnivý sloup hoří(Na) vzhůru k jeho vzdálenému jitru(Na) a vnitrní bytost šílená(Na) touží celá zahynout(Na) i se svým slabým vědomím(Na) v jeho strašném jasomoři(Na) kde ze sebe nic neztrácejíc(Na) bude věkověčně jím(Na)

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

99. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Záhady. (Josef Václav Sládek)
  2. Leonardo da Vinci. (Jaroslav Vrchlický)
  3. KAM? (Josef Svatopluk Machar)
  4. Jakýsi balvan tíží nám hruď, (Fanda Šimková-Uzlová)
  5. KRAJ. (Jan Opolský)
  6. Je věčná KRÁSA skrytá v uměních, (Adolf Racek)
  7. PAMÁTCE BÁSNÍKOVĚ (Otokar Fischer)
  8. ZLOMEK DOPISU (Růžena Jesenská)
  9. Své dceři v létě 1903. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XVIII. Když juž hrdý rozum víře (Jaroslav Vrchlický)