KOMNATA

Hermor Lilia

Světelným šumem mlčenlivě šeptá lednové hvězdy rozplývavý mór na ledném opálu, kde sině leptá průhlednou křehkost nadsmyslných flor. V dumavém zapomnění vlahých tmání dochvívá prázdné šero měkkých stop po zvolném vanu nerozhodných dlaní, jež v soumraku tu bledly, v hloubi dob. Vzdech táhlý, vzdušný, choře vysílený, v ó melodickém, zhasle altovém nedozní nikdy, pro smrt harfy sněný od dávno zašlých, v stínu mollovém.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

162. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. Skizza večerní. (Augustin Eugen Mužík)
  3. I. JASMÍNOVÉ KVĚTY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. STESK LESA. (Louis Křikava)
  5. KLEKÁNÍ. (Josef Kuchař)
  6. TOUHA (Alfons Breska)
  7. STARÝ PARK NA PODZIM (Jaroslav Vrchlický)
  8. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  9. ŘÍJEN (Viktor Dyk)
  10. IV. Zahučaly hory, zahučaly lesy... (František Leubner)