KOMNATA

Hermor Lilia

KOMNATA
Světelným šumem mlčenlivě šeptá lednové hvězdy rozplývavý mór na ledném opálu, kde sině leptá průhlednou křehkost nadsmyslných flor. V dumavém zapomnění vlahých tmání dochvívá prázdné šero měkkých stop po zvolném vanu nerozhodných dlaní, jež v soumraku tu bledly, v hloubi dob. Vzdech táhlý, vzdušný, choře vysílený, v ó melodickém, zhasle altovém nedozní nikdy, pro smrt harfy sněný od dávno zašlých, v stínu mollovém. 19