SETKÁNÍ

SETKÁNÍ
Neznámý, jejž jsem potkal za soumraku, jenž těžkou zřítelnicí hltáš tmy a modré chvění vracíš z ticha zraků, proč náhle jsi mi divně neznámý... Byls měkkým chodcem stinné silhouetty, již v jednom dětství zahlédl jsem jít, když lehkým vanem v šeru Atlantid stmívala plaše bledozářné květy? Byls knězem posledním, jenž zpustlý chrám na mrtvé hvězdě střežil věrně v tmách, kde z všeho lidstva zbyl jsem s tebou sám, v posledním šepotání mléčných drah? Byls jiných světů bohem běloskvoucím v růžových hájích, ibisi kde hoří a svaté slunce pijí z horkých moří, kde tebe ctil jsem v zbožňování vroucím? Byls básníkem, jejž nesměle jsem čet’, jenž poznal po smrti svou záři ve mně a přišel, by mé nitro tajně shléd’, v zdánlivém těle ze vzdálené země? 23 Byls chmurou večerů v mém mládí sirém, kdy těšil jsem se z bezútěšné hudby, když v těžkých pláních vítr kvílel šírem a dutě huhlal záhadu mé sudby? Jsi snem, jenž stále vrací se v mé snění, a lesů neuzřených ševel měkký, a mého jsoucna dálné doplnění, souběžné se mnou hloubkami a věky? Podivný, náhle známý po jediném zastřeném gestu dlouze mlčícím, v němž zhuštěna tvá bytost, v žití jiném kdy opět potkám se s tvým věčným stínem... 24