VEČERY MLÁDÍ

Hermor Lilia

VEČERY MLÁDÍ
Mlčelo osamělé srdce v nehybném a těžkém oblaku temného mládí; nepoznávalo lahodného tepla útlé ruky, nevěřilo v taje duchovní. Hřávalo se chmurou jehličí, jeho přítelem byl sirý, světem opuštěný vítr. Černočerné lesíky prchaly k východu s globem a obnažovaly udivenou lunu, jež jako by stoupala. Jindy se pozdvihaly posupně na bledavu pozápadním a zvolna, váhavě pohltily její teskný člun; vroubkované pleso ztuhlé smoly, rádo pijící rozplývavou zář. Bylo trvalé šero po celé zemi, závoj hlubokého marna, a v městech uspávající fontány vrhaly k mrákavám matné vody, goticky zlomené v beznadějích. 11