VANITAS

Hermor Lilia

VANITAS
A přece smutno je, zřít na nejvyšších horách, jak navždy samotna ční pýcha pagody, kde buddhů zapomněl o náměsíčných hórách zpěv dávné zbožnosti a temné lahody. Zřít kolos majáku, kde nikdo nerozsvítí, by bludné trirémy svým ohněm vodil v tmách, vždy těžkou konturou v mhách Thule bude tlíti, svou děsit slepotou jich kapitány v snách. Být lidstvem opuštěn, rek pustých robinsonad, jenž nepřeje si víc zřít modrých vlajek let, pod šumem palmoví jen bolem věčna stonat, jen hukem příbojů své mdloby opájet. Leč marný je i stesk, že někdo sám a marný, jak bůh, jenž smaragdy má z důlků vyrvány: líp v sobě umrtvit svět jevů mnohotvárný a splynout k nebytí s tmou černé nirvany. 9
Básně v knize Stíny:
  1. NA PLÁNI
  2. KAPLE
  3. TMOU V LUHU...
  4. NOC SE BLÍŽÍ
  5. VANITAS
  6. VZPOMÍNKA
  7. VEČERY MLÁDÍ
  8. SORDINY
  9. MĚSÍC
  10. JEST HYMNUS...
  11. KRAJINA
  12. PŘÍCHOD SMRTI
  13. FANTOM
  14. POUTNÍK
  15. KOMNATA
  16. MĚSTO
  17. AVE
  18. ZÁHROBNÍ ZEMĚ
  19. SETKÁNÍ
  20. DEŠŤ A PÍSEŇ
  21. TEMNO, ŠERO
  22. VLAST
  23. TŘI
  24. MLHOVINA V ORIONU
  25. TEMNÁ TVÁŘ
  26. V pokojíku malá návštěva.
  27. Je staré místo v rodné krajině,
  28. Prostomilé byly židle
  29. Znával jsem tebe v městě starobylém,
  30. Zas do hloubky se táhnou lesní stezky
  31. Večery podmračné, tmou těžkou sladké,
  32. Dnes od večera blahé myrty
  33. V dlouhém třepotu hořících lesních plátků,
  34. Rychle šel jsem lesy neznámými.
  35. Okno rozkřídlené nestejně,
  36. Deštěm vítalo mne malé město.
  37. Paseky není, sluncem zalité,
  38. Byly otevřeny dveře v šeru,
  39. Mezi starým, nezměněným domem,
  40. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou,