VLAST

Hermor Lilia

VLAST
V uhelných nocích, za tmy nové luny, nadměrnou vášní čisté hvězdy žijí, stín lehký vrhá klas, květ, ruka, struny, když modrými je vznítí magnesii. Ty stíny stálic pozvolnými suny, neslyšné třtiny, v tebe lehce vryjí, v mhu vědomou, má duše, blahé runy, zvěst o tvé tajné vlasti Etherii. Mdlá hmota, plytce tkaná elektrony, svým hrubým zdáním tebe nelekej, to v širém prázdnu matných bodů vír. Svou pouhou vůlí náhle zastav jej, i zmizí zeď, strom, skála, zem i zony a volna vejdeš ve světelný mír. 27