FANTOM

Hermor Lilia

FANTOM
Již opál puklých váz v síň prázdnou, zadumanou svou roní matnou zář a chladně sinavou lun vpitých, pohanských, sto věků nastřádanou, když s teras nad balty se bělal dálavou. Na kalném čalounu, kde hnědne purpur ztuchlý, vlá obraz vyhaslý, jak stín když umírá, jen z laně zmizelé zrak nevýslovně truchlý, tmou skonu prohlouben, se v šero upírá. A fantom kouzelný tu v loži fial spává, je mhavě průsvitný jak na křišťálu vzdech, na ňadrech přeludných mu chřadne růže tmavá, blouznivá v nehybných a dusných parfumech. 17
Básně v knize Stíny:
  1. NA PLÁNI
  2. KAPLE
  3. TMOU V LUHU...
  4. NOC SE BLÍŽÍ
  5. VANITAS
  6. VZPOMÍNKA
  7. VEČERY MLÁDÍ
  8. SORDINY
  9. MĚSÍC
  10. JEST HYMNUS...
  11. KRAJINA
  12. PŘÍCHOD SMRTI
  13. FANTOM
  14. POUTNÍK
  15. KOMNATA
  16. MĚSTO
  17. AVE
  18. ZÁHROBNÍ ZEMĚ
  19. SETKÁNÍ
  20. DEŠŤ A PÍSEŇ
  21. TEMNO, ŠERO
  22. VLAST
  23. TŘI
  24. MLHOVINA V ORIONU
  25. TEMNÁ TVÁŘ
  26. V pokojíku malá návštěva.
  27. Je staré místo v rodné krajině,
  28. Prostomilé byly židle
  29. Znával jsem tebe v městě starobylém,
  30. Zas do hloubky se táhnou lesní stezky
  31. Večery podmračné, tmou těžkou sladké,
  32. Dnes od večera blahé myrty
  33. V dlouhém třepotu hořících lesních plátků,
  34. Rychle šel jsem lesy neznámými.
  35. Okno rozkřídlené nestejně,
  36. Deštěm vítalo mne malé město.
  37. Paseky není, sluncem zalité,
  38. Byly otevřeny dveře v šeru,
  39. Mezi starým, nezměněným domem,
  40. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou,