Okno rozkřídlené nestejně,

Hermor Lilia

Okno rozkřídlené nestejně, z něhož dlouho zírám, v lesním městysi, kde v cizím tichu poutník neusíná dlouho. Na vápně domu, matně světlém lunou, ani se nehnou stíny listů kaštanových. Samo listí šeravé a zachoulené tráví noc; jen někde zjasněn lupen. Nehybnost všeho; nehybna i záře. Utlumený hukot jezu, snem sordinovaný slap života. Před zrakem ne tělesným, leč vnitřnímvnitřním, jemné jitření se budí kolkol, vzrušily se podstaty všech listů: to náhlou přítomností její duše, jež přivanula z dalekého spánku. 46
Básně v knize Stíny:
  1. NA PLÁNI
  2. KAPLE
  3. TMOU V LUHU...
  4. NOC SE BLÍŽÍ
  5. VANITAS
  6. VZPOMÍNKA
  7. VEČERY MLÁDÍ
  8. SORDINY
  9. MĚSÍC
  10. JEST HYMNUS...
  11. KRAJINA
  12. PŘÍCHOD SMRTI
  13. FANTOM
  14. POUTNÍK
  15. KOMNATA
  16. MĚSTO
  17. AVE
  18. ZÁHROBNÍ ZEMĚ
  19. SETKÁNÍ
  20. DEŠŤ A PÍSEŇ
  21. TEMNO, ŠERO
  22. VLAST
  23. TŘI
  24. MLHOVINA V ORIONU
  25. TEMNÁ TVÁŘ
  26. V pokojíku malá návštěva.
  27. Je staré místo v rodné krajině,
  28. Prostomilé byly židle
  29. Znával jsem tebe v městě starobylém,
  30. Zas do hloubky se táhnou lesní stezky
  31. Večery podmračné, tmou těžkou sladké,
  32. Dnes od večera blahé myrty
  33. V dlouhém třepotu hořících lesních plátků,
  34. Rychle šel jsem lesy neznámými.
  35. Okno rozkřídlené nestejně,
  36. Deštěm vítalo mne malé město.
  37. Paseky není, sluncem zalité,
  38. Byly otevřeny dveře v šeru,
  39. Mezi starým, nezměněným domem,
  40. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou,