Znával jsem tebe v městě starobylém,

Hermor Lilia

Znával jsem tebe v městě starobylém, v témže, kde co dítě nesen jsem po prvé a chabě pochopil svět zvláštní, jménem náměstí. To, kolem něhož naze beze střech se klikatila, lehce vlnila půvabná čára štítů vysokých, hudební vlásek na dutině nebes. Tam přehluboké byly večery, kdy slastné dusno mládí temnomodrého slévalo se s omámením věčna. V tom městě nalezl jsem tebe, jejíž srdce vznešené a teplé žilo skryto za květinami. V soumraku letním těžká vůně luk přivívala z dálky venkova a zrychlovala srdce neklidná. Tu v šeru vlahém, toužebném, jak mírná míjela jsi mne, mou duši zaplavila zraků zář, zelenavý zavlál šat. A v nevystihlé krátkosti té chvíle celé mládí mé se provždy zhustilo v to zelenavé zavlání. 38