Prostomilé byly židle

Hermor Lilia

Prostomilé byly židle starobylé řezby dědovské, když vešla; životem zjasnil se prostor; vzduch dívčí zavanul jak pro mne. Přejemně hovořící hlas se trochu styděl za pleť v střevíčkách. Či zvonivé vlnky tak jsou odstíněny bohatým teplem srdce sevřeného něhou, až tlumí se někdy a zdá se, že chvatně stydlavostí jihnou? Jasnomodrá duše září, slní vítězně z hloubi očí světlem mladistvým; ať jest i v stáří čirá, azurná. Byl to večer myrty; v pozdním polosvitu zasadila chmurné listy panen, nevinnou hlínu hnětouc prsty šťastnými. Proč smutný chlad mne projal náhle? Nyní tížeji jsem umlkl, jak soumrak, jenž rychle roztavil už věci jizby. Ztemněla i ona, temný, teplý sen, tak skutečný v unikání vteřin pozemských, hustě zastavil se celý života let. Šlechetnou temnotou mi byla podávajíc bělavou skvrnu měkké, hebké síly, tu stiskla loučící se ruka má, jak v krátkém zašílení svém by chtěla říci slovo bytostné. 37
Básně v knize Stíny:
  1. NA PLÁNI
  2. KAPLE
  3. TMOU V LUHU...
  4. NOC SE BLÍŽÍ
  5. VANITAS
  6. VZPOMÍNKA
  7. VEČERY MLÁDÍ
  8. SORDINY
  9. MĚSÍC
  10. JEST HYMNUS...
  11. KRAJINA
  12. PŘÍCHOD SMRTI
  13. FANTOM
  14. POUTNÍK
  15. KOMNATA
  16. MĚSTO
  17. AVE
  18. ZÁHROBNÍ ZEMĚ
  19. SETKÁNÍ
  20. DEŠŤ A PÍSEŇ
  21. TEMNO, ŠERO
  22. VLAST
  23. TŘI
  24. MLHOVINA V ORIONU
  25. TEMNÁ TVÁŘ
  26. V pokojíku malá návštěva.
  27. Je staré místo v rodné krajině,
  28. Prostomilé byly židle
  29. Znával jsem tebe v městě starobylém,
  30. Zas do hloubky se táhnou lesní stezky
  31. Večery podmračné, tmou těžkou sladké,
  32. Dnes od večera blahé myrty
  33. V dlouhém třepotu hořících lesních plátků,
  34. Rychle šel jsem lesy neznámými.
  35. Okno rozkřídlené nestejně,
  36. Deštěm vítalo mne malé město.
  37. Paseky není, sluncem zalité,
  38. Byly otevřeny dveře v šeru,
  39. Mezi starým, nezměněným domem,
  40. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou,