ZÁHROBNÍ ZEMĚ

Hermor Lilia

ZÁHROBNÍ ZEMĚ
Zář chabě lítostná jak v předvečeru lehounké smrti vane z naklonění vadnoucích lótů v křehkém pološeru a mdlobně sladká vůně zapomnění. Zesnulý vítr věčna, podvědomý (andělů šepot dosud hasne v něm), neslyšným omdlením se měkce lomí ve liliovém světle bezstředném. V mdlé unylosti země bezestinné pod neurčitou něhou stromoví s větrným chladem bezšumně se line geysirů štíhlých opál ledový. Zemřelých mhavý závan prolíná zlomené vody v háji vodotrysků a v afeliu dálném usíná Sirius, pastýř bledých vodotrysků. 22