JEST HYMNUS...

Hermor Lilia

JEST HYMNUS...
Jest hymnus věčnosti, jenž ztlumeně se třese jen v srdcích neznámých a v krajích málokterých, snad jedno s druhým nikdy mlčky nesejde se v pozdravech korábů a na pevninách šerých. Snad u půlnočních sopek jeden žije tmavý, když vichr harfou fjordů kamennou se žene, stín jeho dlouho bloudí v dálném svitu lávy po modři ledovců, tmou noci zesmutněné. Snad jiný v hebké bárce, volně kolísavé, u čarosmutných jižních souostroví snívá, vstříc západům, kde hasne nach a zlato žhavé, když měkce, vášnivě hlas Maorky z hor zpívá. Já žil jsem na pláních, kde hasnou ave vroucná, v zmítaných korunách tam mlžný měsíc vad’, jak zvadne v nesmírnosti chvíle mého jsoucna, již v dumách hlubokých jsem prosnil jedenkrát. 14
Básně v knize Stíny:
  1. NA PLÁNI
  2. KAPLE
  3. TMOU V LUHU...
  4. NOC SE BLÍŽÍ
  5. VANITAS
  6. VZPOMÍNKA
  7. VEČERY MLÁDÍ
  8. SORDINY
  9. MĚSÍC
  10. JEST HYMNUS...
  11. KRAJINA
  12. PŘÍCHOD SMRTI
  13. FANTOM
  14. POUTNÍK
  15. KOMNATA
  16. MĚSTO
  17. AVE
  18. ZÁHROBNÍ ZEMĚ
  19. SETKÁNÍ
  20. DEŠŤ A PÍSEŇ
  21. TEMNO, ŠERO
  22. VLAST
  23. TŘI
  24. MLHOVINA V ORIONU
  25. TEMNÁ TVÁŘ
  26. V pokojíku malá návštěva.
  27. Je staré místo v rodné krajině,
  28. Prostomilé byly židle
  29. Znával jsem tebe v městě starobylém,
  30. Zas do hloubky se táhnou lesní stezky
  31. Večery podmračné, tmou těžkou sladké,
  32. Dnes od večera blahé myrty
  33. V dlouhém třepotu hořících lesních plátků,
  34. Rychle šel jsem lesy neznámými.
  35. Okno rozkřídlené nestejně,
  36. Deštěm vítalo mne malé město.
  37. Paseky není, sluncem zalité,
  38. Byly otevřeny dveře v šeru,
  39. Mezi starým, nezměněným domem,
  40. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou,