POUTNÍK

Hermor Lilia

POUTNÍK
V bezednu plochém oken modrošerých, kde na skle obloha lpí bez hnutí, hluboký zavlá ptáka stín (o, z kterých ostrovů zašlých?) plachou perutí. Cizinec večerní, sám s lyrou svou, jež zesnula jak tón, když zbloudí v tmách, o matné lodi sní, jak dálavou svůj unášela odraz ve vodách. Vše mizí v něm a splývá v prázdno tmavé a vesmír vůkol přeludem se stává, při duchovitém, přerývaném ave se v nevědomí měkce propadává. Jak v kalném zrcadle již v něm se stmívá i divně mhavý úsměv zemřelých, jenž, sladký záhrobně, mu v duši zbývá, jediný záchvěv z všeho jsoucna jich. A smutný anděl prolét’ v hlubinách mu zrak a po něm zůstala tam spáti zář zesnulá a usmířená v tmách: vzpomínka na ty, kdo se nenavrátí. 18
Básně v knize Stíny:
  1. NA PLÁNI
  2. KAPLE
  3. TMOU V LUHU...
  4. NOC SE BLÍŽÍ
  5. VANITAS
  6. VZPOMÍNKA
  7. VEČERY MLÁDÍ
  8. SORDINY
  9. MĚSÍC
  10. JEST HYMNUS...
  11. KRAJINA
  12. PŘÍCHOD SMRTI
  13. FANTOM
  14. POUTNÍK
  15. KOMNATA
  16. MĚSTO
  17. AVE
  18. ZÁHROBNÍ ZEMĚ
  19. SETKÁNÍ
  20. DEŠŤ A PÍSEŇ
  21. TEMNO, ŠERO
  22. VLAST
  23. TŘI
  24. MLHOVINA V ORIONU
  25. TEMNÁ TVÁŘ
  26. V pokojíku malá návštěva.
  27. Je staré místo v rodné krajině,
  28. Prostomilé byly židle
  29. Znával jsem tebe v městě starobylém,
  30. Zas do hloubky se táhnou lesní stezky
  31. Večery podmračné, tmou těžkou sladké,
  32. Dnes od večera blahé myrty
  33. V dlouhém třepotu hořících lesních plátků,
  34. Rychle šel jsem lesy neznámými.
  35. Okno rozkřídlené nestejně,
  36. Deštěm vítalo mne malé město.
  37. Paseky není, sluncem zalité,
  38. Byly otevřeny dveře v šeru,
  39. Mezi starým, nezměněným domem,
  40. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou,