NIC.

Hermor Lilia

Spousty mocně v různo hourají bezradně; kapky střásá šustot sychravý. Až k jádru těžce rozčísne se vějíř a s něho vyjí zobracené ruby hadříků sesinavělých. Jak krásno býti opuštěn, když bez útěchy bouří zeleň mokvavá, když zevní svět se změní v nitro mé. Když dlouhé, tmavé, dobré, beznadějné kyvy mass mi přisvědčivě dají útulnost mrákotného domova. Nebo když ve všem vůkol prázdná tuba větru, fučení zředěného pruh; a nicota stojí mezi dětsky tenounkým a vyšeptale temným tonem souběžným jeho linky hoření a dolní.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

477. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMOV (Božena Benešová)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  4. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (Karel Leger)
  6. Agónie večera. (Antonín Sova)
  7. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  8. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  9. Píseň (Antonín Sova)
  10. None ( H. Uden)