NIC.

Hermor Lilia

NIC.
Spousty mocně v různo hourají bezradně; kapky střásá šustot sychravý. Až k jádru těžce rozčísne se vějíř a s něho vyjí zobracené ruby hadříků sesinavělých. Jak krásno býti opuštěn, když bez útěchy bouří zeleň mokvavá, když zevní svět se změní v nitro mé. Když dlouhé, tmavé, dobré, beznadějné kyvy mass mi přisvědčivě dají útulnost mrákotného domova. Nebo když ve všem vůkol prázdná tuba větru, fučení zředěného pruh; a nicota stojí mezi dětsky tenounkým a vyšeptale temným tonem souběžným jeho linky hoření a dolní. 28

Kniha Řádky (1917)
Autor Hermor Lilia